Mít jiné rodiče, kde já teď mohla být!
Stanou se hvězdami nebo zapadlými světélky? A jací jsme my, jako rodiče? Dokážeme je podporovat, najít to, v čem jsou dobré a dát jim důvěru? Nebo je srazíme na kolena dřív, než něco zkusí?
Dívám se na blonďatého chlapce, který se po chodbě školy prohání s hokejkou a florbalovým míčkem, je reprezentant ve fotbalovém družstvu, hraje 1. ligu. Je dobrý i v běhu, skoku, při florbalu… Vyhrává, kde může. Už měl asi 3 krát zlomenou nohu, jednou přetržený sval, natažené šlachy a kdoví co ještě. Je mu 9 let. Rodiče ho přihlásili na fotbal, když mu byly asi 4.
Jiný chlapec – 10 let, vypadá neohrabaně, dokonce má nadváhu, nevypadá, že by žil sportem, ale prý si ho vyžádali ze sportovní školy, asi je v hokeji fakt borec. Do hokejového klubu ho přihlásil jeho otec, když mu byly 3. Sotva na bruslích uměl stát. Když něco děláte 7 let, jste v tom dobří, i když vás to třeba nebaví.
Štíhlá holčina s vlasy padajícími na ramena, maminka jí obětavě vozí už dobrých 5 let dvakrát týdně na tréninky gymnastiky 20 km daleko. Dívenka má každý měsíc novou medaili ze soutěže a nyní pojede reprezentovat republiku. Má být na co hrdá.
Hledám po chodbě dál, dvanáctiletá dívka, podle vizáže a tenkého tělíčka si říkám: tak tohle dítě nemůže v ničem vynikat. Když ale zasedne ke klavíru a prsty se jí rozběhnou po klávesách, vydechnu, jak je její hra virtuózní. Hraje od malička a maminka nad ní stála u klavíru denně celé hodiny. Hraje obtížné skladby a zvládá je bravurně. Není divu, že vyhrává soutěže kdekoli, kam jí rodiče dovezou.
Jiné místo, jiná země. Soutěž v hledání talentů. Na pódium přivádějí rodiče 12ti letou dívenku. Bude zpívat a hrát svou vlastní skladbu. Dívenka začíná zpívat, hlas má neskutečný - čistý, nádherně podbarvený, dokáže obsáhnout obrovský rozsah, za text písně by se nemusel stydět žádný moderní zpěvák či zpěvačka. Dívka zaslouženě sklízí obrovský aplaus. Rodiče i sestra dívky září. Prožívají radost s ní.
Sedím a žasnu. Sedím, a je mi to trochu líto. Jsem Husákovo dítě, dítě z normalizační školy, dítě ze socialismu. Jiné doby. Začala jsem skládat básně a psát texty písní jako osmiletá. Napsala jsem jich neskutečné množství. Možná, že za nic nestály, možná že občas mezi nimi byla perla. Ale kdo ví. Přála jsem si hrát na akordeon. Nikdo mne ale nikdy jako dítě nepodpořil, nevzal mne někam, kde bych mohla svoje vlohy ukázat, zúročit, rozvinout.
Milovala jsem vodu. Přála jsem si ve vodě strávit zbytek svého života. Nikdo mne ale nenaučil plavat. A tak jsem všude byla za toho nešiku. Uměla jsem výborně běhat. Při soutěži s jinými školami jsem bývala těsně za dětmi ze sportovních škol. Trénovanými dětmi. Nikdo mne ale nikdy nevzal do sportovního kroužku, nenašel mi trenéra, nevěnoval se mi.
Bavila mne příroda, pokusy, objevování. Ale nebylo mi dovoleno chodit na přírodovědný kroužek. Mým rodičům bylo všechno jedno. Po čem toužím, co mi jde, co mne baví. Nikdo mne nepodporoval a vše co dnes umím, vím a zvládám, jsem si doslova „vypotila“ a „vydobila“. Nikdo mi nepodal pomocnou ruku, nikdo mne nevedl, nemetl mi cestu (ne, o to bych nestála), dokonce se neobtěžoval mi cestu ani ukázat. A dítě se samo těžko někde prosadí. Bez podpory okolí to prostě nedokáže. (A neříkejte že ano, zvlášť, když kroužky stojí takové prachy.)
Kdyby mne vzali do běžeckého klubu, soutěžila bych dnes po boku Evy Vrabcové Nývltové, kdyby mne tehdy přihlásili do literárních soutěží, o vydání mých sbírek by se dnes prali vydavatelé nebo bych psala texty písní pro slavné zpěváky. Já vím, že přeháním, ale prostě si myslím, že když se dítěti pomůže a důvěřuje, může dokázat neskutečné. Může být dobré, a když k tomu přidá svou snahu a píli, může být hvězdou. Z dítěte, které nemá hudební sluch, nebude klavírní mistr, ale z průměrného dítěte, které má nějaké hudební vlohy, může být obstojný klavírista.
Nemyslím si, že je dobře dětem zvolit to, v čem budou nejlepší už ve 4 letech, kdy samy ještě nemohou vědět, kam je to táhne (až na výjimky), nebo je zatížit tréninky v dětství tak, že to není zdravé, ale v mladším školním věku je podpořit v tom, co je baví, mi přijde jako smysl rodičovství. Věřím, že v každém jsou pro něco skryté vlohy. Nemusí to být sport, zpěv, malování, může to být empatie, smysl pro humor, manuální zručnost… My už své vlohy asi nestihneme rozvinout. Ale můžeme pomoci svým dětem rozvinout ty jejich. Možná budou jiné než naše sny, ale jen pokud budou jejich, budou v nich moci být dokonalí a neskutečně dobří.
Dřív rodiče dítě nutili třeba do houslí se slovy: „Jednou mi za to budeš vděčný.“ Nemůžu slíbit, že nám za to, co pro ně děláme, jednou budou naše děti vděčné, ale je lépe, aby nám vyčítaly, že jsme je přinutili něco zkusit, něco dokázat, než když nám budou vytýkat, že jsme pro ně nic neudělali. Dejme jim v životě šanci. Každý totiž může být hvězdou. Aspoň pro svou rodinu, pro své okolí. A je krásné být u toho, když se zrodí o hvězdu či o květinu víc!
Irena Materna
Otevřená dlaň Čechů vůči Ukrajincům se uzavírá
Pošta už neposílá bezplatně balíky na Ukrajinu. A dokdy u nás budou zdarma v ubytovnách Ukrajinci, prchlí před válkou? Dokdy budou zneužívat náš sociální systém a pobírat dávky, aniž by šli do zaměstnání? Tak já vám to řeknu.
Irena Materna
Blbá dovolená
Taky jste měli „vydařenou“ dovolenou? Vrátili jste se ne odpočinutí, ale servaní jak psi, naštvaní jak bejk s červeným hadrem před čumákem, bydleli jste místo v hotýlku v barabizně a místo sluníčka a opalování vám vydařeně lilo?
Irena Materna
Když pacifista začne chtít válku na Ukrajině...
Ukrajina potřebuje vojenskou pomoc. Nevím, jak jsem to mohla vyslovit. Fuj. Jsem celý život pacifista. Nikdy bych si nemyslela, že budu chtít, aby někdo na někoho vytáhl zbraně. Jenže i pacifistu někdy dožene to, co se kolem děje
Irena Materna
Kdy se Západ vojensky zastane Ukrajiny?
Ruská invaze na území Ukrajiny pokračuje. Putin dál nechává zabíjet civilisty. Ničí domy, nemocnice, školy, nechává v pobořených městech strádat tisíce lidí hladem, žízní, zimou, v děsivém strachu... A Západ? Nic.
Irena Materna
Na prdel by měl dostat!
Rusko a Putin je jako ošklivý velký kluk, který na hřišti v parku začal rozkopávat menším okolo si hrajícím dětem jejich hračky, kope i do nich a nadává jim!
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nenávist vůči Ukrajincům, segregace Romů. Amnesty International kritizuje Česko
Ukrajinští uprchlíci se loni v Česku potýkali s nenávistnými projevy a diskriminací, pokračovala...
Místo do šrotu do opravny. Směrnice EU prodlouží záruku a zakážou „kazítka“
Premium Do budoucna by měla být oprava rozbitých a porouchaných domácích spotřebičů jednodušší. A stejně...
Ignorovat, nebo demaskovat? Německá média řeší, jak informovat o AfD
Premium Je to teď horké téma. Německá mainstreamová média stojí před volbou, nakolik a jakým způsobem...
Šibal z Prahy podmázl průvodčího, s Lorenovou v negližé předběhl konkurenci
Seriál Byla teprve na začátku kariéry, ale fotografové na ni už stáli fronty. Snímek mladičké Sophie...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2155x