Popravdě tomu moc nerozumím. Moje partnerka je taky doma s dětmi (1. a 2. stupeň), ale: v osm se vstává, v devět se přečtou úkoly zadané školou. V 9:10 lstivě volám z práce, jestli fakt vstali: "jasně, mladej už jede korýše, holka počítá matiku, já si vařím kafe". Když je třeba, sedne si k nim a učí se spolu ("mamííí, ti Jagelonci v učebnici nejsou, to se je nemusím učit, že ne? Že to je jako kdyby nebyli?" - samozřejmě jsme je našli, byť v jediném malém odstavečku).

V poledne uvaří oběd, za půl až třičtvrtě hodiny je hotovo a jde se obědvat. Co děláte v kuchyni dvě hodiny fakt netuším. To děláte každý den svíčkovou?

Po obědě chvíle odpočinku, jeden Spongebob a dodělat co chybí. Od dvou až půl třetí je hotovo. A že toho nedostávají málo.

Dokážete si představit, že desetiletá vnučka jede tyto ukoly v angličtině? Aj je její druhý jazyk, začala se anglicky učit asi ve čtyřech letech.

Váš blog,

Vy asi příliš dobrou organizátorkou nebudete.....

IRONICKY řečeno: konečně školy dosáhly ideální spolupráce s rodiči.

Byť ne vlastní "vinou", ale zásluhou mimořádných opatření vlády.

A konečně si většina rodičů uvědomí, že to není žádná sranda, učit 30 - 35 dětí ve třídě a zaujmout je na po celou dobu vyučování.