Mám tu pár postřehů pro tu vousatější polovinu lidstva (a nejen pro ně). Tedy pro ty, kteří jsou ještě volní a neudělali zatím tu osudovou chybu, jakou sňatek dozajista je (a nebo udělali a hledají podruhé).
Z rozhovorů s muži, z článků i z reportáží se dovídám, že mnoho (vlastně většina) mužů si stěžuje na ženy hlavně kvůli tomu, že se ve vztahu s nimi mění v pochodující peněženky. Ženy chtějí krásné šperky, ženy potřebují stále nové šaty, boty, kožichy, ženy se potřebují navonět, našminkovat, naondulovat si účes, zajít do salónu... Ženy touží po luxusním bydlení, nábytku, drahé dovolené... Ženy potřebují reprezentativní auto (nejlépe jedno jen pro sebe), ledničku, myčku, sušičku, pračku, žehličku, leštičku, vaflovač, toustovač, vysavač...
A muži zbaběle naříkají: „Proč já si jí jenom bral, když mně stojí tolik peněz!“ nebo „Vydělávám jenom na tebe!“. Ti slušnější pak: „Jsi můj nejdražší koníček!“ nebo „Drahoušku, jsou opravdu ty 153. večerní šaty nutností?“ Ovšemže jsou, zní logická odpověď ženy a tak muži vydělávají dál, dřou od úmoru do úmoru, berou si nějakou práci na přivýdělek, dědí šaty po dědečkovi, v hospodě si dávají jen malé pivo, aby ušetřili, nebo chodí týden v jedněch ponožkách (samozřejmě také proto, aby se ušetřilo).... A přesto na konci měsíce zjistí, že to nestačí. Že je to stále málo!
Mnozí z nich se své předrahé manželky či milenky časem pokusí zbavit a pokud se jim to podaří (samozřejmě až po majetkovém vyrovnání, které ženy nazývají „půl na půl“, což v reálu vypadá tak, že žena vysoudí všechno a muž odchází s kuférkem svých trenýrek a ponožek), neuplyne mnoho času, aby se nechali polapit nějakou jinou. Začíná to párem lístků do divadla, pokračuje nějakou tou večeří v tříhvězdičkové restauraci a na Kanárech či Seychelách už se dotyčná zmiňuje o svatbě (samozřejmě pořádně honosné). A muž, protože nečetl tento objevný a veledůležitý článek, si myslí, že všechny ženy jsou stejné a protože je okouzlen, vrhá se znovu do stejné řeky s otevřenou náručí i peněženkou. Ale protože vy tento článek čtete, budete si umět poradit, co poradit, vám se nic takového nestane!
Má rada je prostá – najděte si ekoložku! Ekoložka je zárukou stabilního a hlavně levného vztahu! Ekoložka netouží po autě, chodí pěšky (nanejvýš ji můžete mile překvapit, když ji dáte kolo jako dárek – samozřejmě staré, ojeté), ekoložka nepotřebuje tuny voňavek, šampónů, krémů a jiných chemikálií, protože se přiklání k přírodním prostředkům (do podpaží rozemne hrst bezového listí, na podlahu nakape trošku octa, na kartáček nasype lipové uhlí) a bylinky jak známo, je možno natrhat na polích, lukách a v lesích zcela zdarma! Ekoložka také netouží po drahých dovolených v exotických zemích, protože zájezdy leteckou dopravou nepřijatelně znečišťující vzduch emisemi z výfuků motorů, takže ekoložku nejvíc potěšíte, když ji vezmete za ruku na výlet k blízké studánce nebo kapličce, kterou ještě, zatímco vy budete pojídat svačinu, jakoby mimochodem svýma tvořivýma rukama opraví či vyčistí.
Ekoložka netouží ani po velikém bazénu, protože jeho provoz příliš plýtvá pitnou vodou a vyžaduje nadměrné množství bazénové chemie, postačí ji přírodní rybníček zarostlý žabincem, kde se ošplouchne s místními kachnami. Nesní ani o luxusní vile, protože by zabírala příliš velkou plochu půdy, která by se dala permakulturně využít jako zahrada, ekoložka nevyžaduje ani drahé a stále nové značkové šaty, protože bavlníkové plantáže jsou pohromou pro půdu a podzemní vodu, nemluvě o kožichu, kterým byste ji přímo urazili, protože přece vždy bojovala za práva těch nebohých kožešinových zvířat. Ekoložku potěšíte pár hadříky ze second handu a místo drahých šperků třeba korálky z těstovin nebo klokočí. Ekoložka nepotřebuje sušičky, pračky, myčky a jiné přístroje, protože plýtvají elektrickým proudem a s trochou úsměvu a času se jejich služby dají nahradit lidskou prací. Mám pokračovat? Myslím, že to stačí. Ekoložka má oproti klasické ženě nesporně mnoho výhod, je skromná, pracovitá, šetrná (nic vám nevyhodí), a to, že budete muset v její přítomnosti třídit odpad, omezit konzumaci masa a kupovat výrobky z místní produkce, je jen nepatrný detail.
Teď jen zbývá to poslední – ekoložku najít! Nemá cenu dávat si inzerát do ženských ani jiných časopisů, jsou tištěny na křídovém papíře, takže je ekoložky nekupují, možná se minete cílem i inzerátem v novinách, protože správná ekoložka si je přečte ve výloze nakladatele a ušetřené peníze věnuje na záchranu deštných pralesů nebo je získá ze sběrny druhotných surovin rok prošlé (myje jimi okna, balí do nich svačiny, podpaluje v kachlových kamnech...)
Nepomůže ani inzerát na webu, ekoložka v ruce třímá pouze starodávný model telefonu, který už někdo před 10 lety odepsal jako nemoderní a vy byste ho ani nenazvali mobilní, takže o připojení na internet z něj nemůže být ani řeč. Určitě ale najdete originální a spolehlivý způsob, jak se s vytouženou ekoložkou seznámit (ideální místa k seznámení jsou okolí kontejnerů na separovaný sběr, místa ohrožovaná výstavbou nějaké neekologické stavby, vegetariánské jídelny, místa hnízdění ohrožených druhů dravců nebo mokřadní rezervace s vzácnou květenou...) Tak mnoho zdaru při lovu a ekologickou svatbu s celozrnnými svatebními koláčky! Pokud tedy nedostane ekologicky proutěným košem!