Pražáky a lidi z měst vo víkendu nikde nechtěj! Ani na Velikonoce.

Vyrazili jste z velkoměsta do přírody a setkali se s nevraživostí místních a jste z toho naštvaní? Nebo bydlíte na vsi a u okna vás rozčílily ty spousty lufťáků, co se najednou cpou do vaší čisté vesničky?

Chápu to. A nechápu zároveň. Vím, je to teď těžký. Potkávám v lese, kam chodím každý den venčit psa, tolik lidí, že jsem jich tolik neviděla ani na Václaváku. Vybírám cestičky, který jsou malý a bez značek, ale i tam jsou lidi.

Je logické, že když se řekne necestovat, že to znamená necestovat, nechat auto bejt a vyrazit na zdravotní procházku pěšky (na zdravotní procházku to se smí). A neshlukovat se. Netvořit davy. Ale co má dělat obyvatel velkého města, když do jedinýho lesejka, kam dojde pěšky, krom něho dojde pěšky i deset tisíc obyvatel přilehlýho sídláku? A navíc tam byl tisíckrát a když je zvyklej bejt každej víkend letecky v jiným hlavním městě Evropy nebo na víkend na lyžích 500 km daleko, tak je mu logicky ten lesejk trochu malej.

Tak veme auto jako za starejch časů a výlet do nudný přírody si něčím zpestří. Třeba hradem, skálou, kopcem, horou, zajímavým místem. Ale ouha, napadlo to krom něj i další desetitisíce jiných. Mám pro lidi z měst vzkaz: Víte, že příroda může být i něco jiného než nejvykřičenější turistická místa? Že se dá jít na procházku i docela vobyčejným lesem, jo, přesně tam, kde jste píchli prstem do mapy a řekli si, že tam je ouplný houno. Zkuste to, může tam bejt krásně!

A že se na vás místní nepěkně dívaj? Možná je na čase přiznat si, že žít ve velkoměstě přináší různý výhody (proč jinak by se tam lidi hnali), třeba mít u nosu všechny služby, na kerý si jen vzpomenu, lékaře, školu, knihovny, divadla, nejrůznější obchody a ještě si moct vybírat, taky vyšší plat než jinde, ale že to přináší i ňákou tu nevýhodu. Třeba, že do přírody se člověk jen tak nedostane. Že přírodou jsou jen parky nebo nevzhledný brownfieldy. A i těch je ve městech strašně málo. A když se začne šířit nemoc, rozšíří se snáž a že se obyvatel velkoměst pak budou ostatní bát.

A pak je tu český venkovan. Ten má pro změnu vztek. Nemá nic, rozbité silnice, po práci fůru práce kolem baráku, zahrady, pole či lesa, pracuje voproti velkoměstu skoro za polovic, děti mu autobus neodveze, k doktorovi se kodrcá přes půl kraje a pes po něm neštěkne, když se děje cokoli, protože je malý a nevýznamný (nevlastní koncerny, továrny, firmy, hotely a půl Česka), ale když se ve velkoměstě něco semele, nacpou se mu všichni na venkov pod nos, do lesa, na chaty a chalupy a to je jim, venkov náhle dobrý. Jezdí sem na výlety, infekce neinfekce. Nejradši by ty měšťáky hnal s vidlema pryč.

I pro něj a lidi z venkova mám vzkaz: Zahoďte vidle, a pokud jdou jen rodiny na procházku nebo přijeli na chatu, odkud se nehnou, nechte je, řekněte si, že je dobře, že je aspoň tahle krize naučila chodit do přírody, na čerstvej vzduch. Protože budou zdraví a až bude třeba, nebudou ležet v  nemocnici, kdybyste tam náhodou potřebovali vy.

A bavte se pomyšlením, že ti, co na Šumavě a v Krkonoších a jinde blokují parkoviště, aby tam nemohli přijet z velkoměst, jsou přesně ti, kteří na venkově jen rejžují a sami bydlí v hlavním městě, a když bylo před krizí, prstíkem lákali své spoluobčany, aby přijeli a nechali u nich krejcar.

Tak hezký velikonoce doma a v blízkým vokolí.

veselý #vokolovelikonoce           barevné #velikonocenaprdeli